“Malá země, která může nabídnout vše, co jen země v Evropě je schopna nabídnout”. Toto je nejen slogan mnoha slovinských cestovních kanceláří, ale hlavně absolutní pravda, na které se shodne každý, kdo jen trochu stačil tuto zemi poznat. Na severu část Alp s hlubokými jezery, středověká města, hluboké jeskyně, kuchyně spojující středoevropskou s balkánskou a to vše navíc podtrženo na jihu položeným Jadranem.
Julské Alpy jsou pojmem mezi cestovateli i horskými polykači kilometrů. Jsou totiž nejteplejší a zároveň nejdeštivější oblastí evropských Alp. Horstvo je tvořeno vápencem, který je velmi nasákavý, a tak po jarním tání, kdy se většina vody prosákne do podloží a slunce zahřeje kopce, jsou Julské Alpy vyhlášenou botanickou zahradou pod širým nebem. Jsou doslova rájem pro milovníky květin, obzvláště pak orchidejí nebo lilií. Přes dvanáct štítů zde dosahuje výšky přes 2 000 m n. m., jsou tedy rájem pro horolezce. Říká se, že žádná z cest tu není jednoduchá. Vždyť i na samotný Triglav (2 864 m n. m.), nejvyšší horu Slovinska i bývalé Jugoslávie, se bez jistícího setu ani nedostanete. Ale i ti, kteří se na vysokohorské túry necítí, mohou krásu hor obdivovat. Ať už s použitím lanovky do 1 535 metrů vysoko položeného lyžařského areálu Vogel. Odtud je pak nádherný výhled na celou oblast Julek, jak se horám familiérně říká. Nebo procházkami kolem hlubokých ledovcových jezer, Bledu a Bohinje, nad kterými se ostré štíty pnou k blankytnému nebi. V této vstupní horské bráně do Slovinska si jistě najde každý to své.
Po rozpadu bývalé Jugoslávie, Slovinsku připadlo jen asi čtyřicet kilometrů jadranského pobřeží. Nějakou dobu se pak o přístupové vody do hlavních přístavů dohadovalo se sousední Itálií. Dnes své krátké pobřeží využívá do posledního metru. Města Koper, Isola, Piran a Portorož jsou hlavními slovinskými přímořskými letovisky. Koper je nejvýznamnější přístav Slovinska, Isola pak jachtařským centrem, Piran přehlídkou architektonických slohů s křivolakými uličkami a Portorož lázeňské město plné kasin a přepychových vil z dob Rakouska - Uherska. Mezi těmito městy pak vede přímořská cesta pro pěší, která spojuje jednotlivé hotelové komplexy, restaurace, kavárny a třeba jen stánky se zmrzlinou. Mořská vstupní brána do Slovinska je stejně malebná jako ta horská. Vyzkoušejte! A ti, kteří budou pozornými cestovateli, určitě najdou i místa, kde se natáčel kultovní film všech českých cestovních kanceláří “Účastníci zájezdu”.
Slovinsko je země na pomezí tří evropských “minisvětů”. Toho středoevropského, reprezentovaného Rakouskem. Jihoevropského, reprezentovaného Itálií. A specifického, balkánského, kterého je z historického pohledu stále součástí. Tato skutečnost, staletími budovaná se promítá nejen do povahových rysů necelých dvou miliónů Slovinců, ale samozřejmě i do pestré kuchyně. A tak není divu, že si zde vychutnáte balkánské speciality z mletého masa jakou je typická pleskavice nebo kofte. Běžnou je tu kombinace šopského salátu se smaženými hranolkami. Do Itálie chuťově zavítáte hlavně v cukrárně, při perfektním cappuccinu s lahodnou zmrzlinou. A do Rakouska pak hlavně v horách, kde Vám běžně nabídnou špekový knedlík, hovězí vývar nebo pro nás netradiční spojení kyselého zelí s osmaženou klobásou. Samotnou slovinskou specialitou je pak Bledska kremnica … pouze na Bledu vyráběný žloutkový řez.
Julské Alpy jsou součástí pohoří, které tvarovalo vrásnění a následně na to ustupující ledovce. Jsou nejdeštivější oblastí Alp, a tak o vodu zde rozhodně není nouze. V Julkách se nacházejí dvě velká ledovcová jezera. Bled, u stejnojmenného lázeňského města z dob Rakouska - Uherska a o kousek hlouběji v Triglavském národním parku pak Bohinj, největší sladkovodní plocha Slovinska. Obzvláště na jaře a v brzkém létě pak zurčí soutěskami hor potoky plné tající vody, která si razí cestu měkkým vápencem a dává tak vzniknout nádherným skalním útvarům. Možná znáte soutěsku Mostnica a Vingart. V hlubokých krasových jeskyních se pak nacházejí řeky a hlavně jezera, která se v těchto místech ztrácejí z povrchu, aby pak po pár kilometrech zase vystoupily na povrch. Hlavním městem Ljublaní protéká nevelká řeka Ljublanica, která však před městem vytvořila velké mokřady. Ve středověku si lidé mysleli, že zde žijí draci, a proto se odsud tak kouří. Zdá se, že již pravdu objevili, ale draka mají pro jistotu v městském znaku stále.
Historii psalo stěhování národů i rozpad státních celků. Stejně jako slovinská kuchyně, i historie, která vepsala stopy slovinského národa do encyklopedií lidstva, vychází z geografického postavení země. Pomezí rakousko-italsko-balkánské bylo zásadní pro dějiny Slovinska. Nejdříve se vystřídali Řekové a Římané, ty pak vyhnali dost nevybíravým způsobem Slované, přicházející z dalekých východních stepí. Utvářející jihoslovanský národ se pak na chvíli zalíbil i Napoleonovi, který zde vytvořil svou jižní kolonii. Slovinci pak velmi neradi vytvořili nerovnocenný vztah s Chorvaty a Srby, aby se z něho po několika výstřelech z tanků v roce 1991 konečně vymanili. I kvůli těmto přeměnlivým zvratům historie stojí za to Slovinsko navštívit, vždyť se tato fakta odráží nejen v architektuře staveb, ale především ve tvářích zdejších obyvatel.
Slovinsko je součástí soustavy jižních vápencových Alp. Je jejich nejvýchodnější částí. Podloží je zde vápencové, a tak dává vzniknout na většině míst tzv. krasovým jevům. Vždyť i podle druhého nejznámnějšího slovinského pohoří Krasu, dostal tento geologický jev jméno. A právě zde, v mírně zvlněném pohoří Kras se nachází nepřeberné množství podzemních jeskyní. Snad k nejznámnějším patří Postojna jama, velkolepý podzemní labyrint chodeb, krápníkových dómů, podzemních jezer a domov endemita “lidské ryby”, macaráta jeskynního. Blíže k moři se pak nachází soustava Škocjanských jeskyní, které jsou jako jediné v celém Slovinsku pod ochranou UNESCO. Důvod je k tomu prostý, v celém rozvětveném areálu těchto jeskyní se nachází nejhlubší podzemní kaňon Evropy, který po miliony let vytváří řeka Reka. Jeskyně jsou rozhodně jedno z největších lákadel, která přitahují do Slovinska miliony turistů.
Tak jak šly dějiny, které vytvářely charakter lidí, vytvářela se nejen specifická kuchyně, ale i specifická architektura. Kromě klasických románských či renesančních staveb ve Slovinsku najdeme například tzv. opevněné kostely. To když se mniši připravovali na vpád Osmanů, opevnili kostel a nám zůstala architektonická zvláštnost. Tu najdeme i na Istrii, kde italský vliv dal vzniknout několika campaniolám, podobným té slavné v Benátkách. V hlavním městě Ljublani se pro změnu kloubí tzv. Ljublaňské baroko, reprezentované několika měšťanskými domy. Secese, k obdivování na několika výstavně restaurovaných obchodních domech. Do Ljublaně se ale hlavně jezdí obdivovat architektonický a urbanistický um Josipa Plečnika. Muž, který byl dvorním architektem našeho prezidenta Masaryka, byl v Ljublani doma a zanechal tu výraznou stopu. Vydejte se po ní ulicemi slovinského hlavního města!
Ruku na srdce, kdo z Vás pil nějaké víno ze Slovinska? Inu, v našich obchodech ho jen tak nenajdete. Vinařská údolí jsou doslova rozeseta v pohoří Kras. Podloží je zde vápencové, slunce svítí mnoho dnů v roce, a tak nic nebrání vzrůstu odrůd jako je červený Rofož nebo v bílém pak legendární Malvazija. Vína jsou to specifická a rozhodně stojí za to láhev při večerním dovolenkovém dýchánku otevřít. A nebo rovnou zajet třeba do větrného údolí Vipava, které je pěstováním vinné révy pověstné. Třeba vám k tomu místní ze stromu utrhnou i khaki, zvláštní trpké ovoce, které změní svou chuť na lahodně sladkou poté, co projde prvním mrazem.
V roce 1580 císař Karel přesunul chov koní na slovinsko - italské pomezí do malé vesnice Lipica. Postupně dal přivést dalších šest plemen, z kterých se pak po 400 let šlechtil kůň, kterého známe jako lipicána. Toho šikovného koně, který uvádí v úžas návštěvníky rakouského Hofburgu ve Španělské jízdárně. Toho bílého krasavce, který nás udivoval svými kousky v seriálu Humberto. Ve Slovinsku můžete Lipici navštívit, projít se tak historickým hřebčínem, můžete si na bělostného lipicána sáhnout a zúčastnit se jeho drezúry při hodinovém představení. Obzvláště na podzim je Lipica v padajícím listí kouzelná.
Kdo z nás by si někdy nepřál být pünktlich jako Rakušan a kdo z nás by občas nebral divoké srdce Balkánce?! Slovinci, ti kteří byli kováni dějinami trojúhelníku Rakušané, Balkánci a Italové tyto dva skvělé povahové rysy snoubí. Obzvláště v Julských Alpách je přepychově naklizeno, seno skopeno včas a domky čisté. Přijdete-li však do restaurace, možná se načekáte, vždyť přece i zde platí, že číšník: “Něma problema” … I zde platí, že auta jsou naleštěná a neobouchaná jako v nedalekém Rakousku, ale běda jak dojde na dopravní situaci … hádka s pěstmi nad hlavou na sebe nenechá dlouho čekat. Inu, Rakousko měnící se pomalu v Balkán a Balkán pospíchající do Rakouska! Pro nás, mnohdy sucharské středoevropany je to rozhodně inspirující podívaná.
Pakliže jste dočetli až sem, jistě se shodneme, že dvoumiliónová země nám má co nabídnout. Hory, moře, jeskyně a skvělou kuchyni, kterou připravují pohodáři Slovinci … s kterými se ke všemu i skvěle domluvíme. Vždyť slovinština je jednou z řečí češtině nejbližší. Pojeďte s námi a poznejte sami!
