Nervózně přešlapuji na jedné z mnoha vyhlídek na Grand Canyon. Pozoruji jak se mí klienti fotí na samém okraji této obrovské zemské jizvy. Stačí malé zakopnutí, malé zamotání hlavy a nepříjemnost v podobě jízdy do velmi daleko vzdálené nemocnice je na světě, a to v tom lepším případě. Vlastně se divím, že se mě ještě nikdo z nich nezeptal: “Kolik lidí do Grand Canyonu ročně spadne?”

V průběhu sledovaných let, 433 kilometrů dlouhý Velký kaňon, navštívilo téměř 200 milionů turistů. Internetový server Arizona Daily Sun uvedl, že zahynulo či na následky zranění způsobené v Grand Canyonu zemřelo během sledovaných let 685 lidí. Na jeden rok tak připadne 12 úmrtí. Nejvíce lidí zahynulo v roce 1980. Jak ale tento počet mrtvých rozklíčovat? A proč lidé při pohledu ,do tohoto jednoho ze “Sedmi přírodních divů světa”, umírají?

Zabijákem je nezodpovědnost

Kdo kdy navštívil některý z amerických národních parků ví, že Američané jsou velice důslední v informovanosti turistů. Federální vládou chráněná místa jsou vždy spravována rangery, kteří skvěle informují o hrozícím nebezpečí od zvířat či hlídají místa, kde by mohla vzniknout sebemenší nehoda. Všude jsou rozvěšeny informační cedule jak se chovat. Přísně se dbá na ochranu jednotlivce i přírody. Nápisy jak se chovat při turistice jsou v parcích častější než všudypřítomné veverky. 

Ze statistik jasně vyplývá, že nejvíce lidí ve Velkém kaňonu zahyne v důsledku utonutí v Coloradu.  Ať už při sportovním sjížděním řeky na raftech nebo při nenadálých povodních.

Ve výčtu statistik následuje neuposlechnutí bezpečnostních pokynů při sestupu a následném výstupu na dno propasti. Colorado Plateau, jehož je kaňon součástí, dosahuje v těchto místech nadmořské výšky 2 200 m n. m. Jižní hrana je tedy položena o 1 000 metrů výš než tok řeky Colorado, která kaňon vytváří. K tomu připočtěme fakt, že se pohybujeme v pouštní krajině. Nemusíme být tedy znalci amerického Západu, abychom se dovtípili, jak prudce se zde mění teploty a jakých extrémů na obou pólech teploměru dosahují. Lidé nejčastěji pak podceňují tento fakt a vyrážejí bez dostatku vody, se špatným vybavením a s přemírou sebevědomí v sebe sama. Sestup a výstup v jednom dni je správou parku přísně zakázaný. Přesto nejvíce lidí zahyne právě v důsledku této túry, při které přecenění své síly. Statistiky uvádějí až čtyři lidi ročně, kteří namáhavý sestup a výstup fatálně nezvládnou.

Selfie, smrt z vyděšení a jiná kuriozní úmrtí

Novodobým zabijákem mezi turisty je však honba za tzv. selfie fotografií. Není tedy divu, že spoustu lidí dnes uvidíte balancovat na těch nejneuvěřitelnějších místech. 

Dle nastaveného “selfie trendu” se zdá, že čísla, která ukazují Velký kaňon i z jeho odvrácené strany, pouze porostou a my se bohužel jen dočkáme zpráv o těch nejkurióznějších úmrtích. Již předloni správa Yellowstonského národního parku uveřejnila zprávu o úmrtí turistky, kterou odhodil na asfaltový chodník bizon poté, co si s ním z dvoumetrové vzdálenosti chtěla udělat selfie.

Statistiky uvádějí i taková úmrtí jakými jsou vyděšení z chřestýše a pád do kaktusu. 

Zvláštní kapitolou jsou pak mrtví v důsledku leteckých nehod. V roce 1956 se nad Velkým kaňonem srazila dvě dopravní letadla v jejichž troskách u řeky Colorado zahynulo na 130 lidí.

Oficiálně je známo 55 lidí (z toho bylo 39 mužů), kteří zahynuli v důsledku pádu do kaňonu. Ten následoval například po přeskakování z jednoho skalního výběžku na druhý. Je znám i případ, kdy Texasan předstíral pád, aby vyděsil svou dceru, načež se opravdu zřítil ze 120 metrů vysoké skály.

Ze zjištěného vyplývá, že až přijdete na hranu Velkého kaňonu, všechny žerty by měly jít stranou …