Karibská hudba je temperamentní, pohodová, podmanivá a především různorodá. Je ovlivěna Afrikou, Evropou a Indií, neboť koloniální předkové Karibiku pocházeli právě z Afriky, západní Evropy či Indie. Z velké části byla hudba tvořena potomky afrických otroků, jejíchž předci se na ostrovy dostávali v důsledku transatlantického obchodu s otroky. Ve 20. a 21. století došlo k přílivu pracovníků z Indie, Tchaj-wanu, Číny, Indonésie a Středního východu, i ti přirozeně ovlivnili a ovlivňují karibskou kulturu. K tomu se před sto lety začalo zvyšovat cestování, a tak do Karibiku dorazily hudební styly z USA a Jižní Ameríiky, všechno se to hezky promísilo … a výsledkem je směsice stylů, kterou uslyšíte pouze v Karibiku. Hodně z těchto stylů se však rozšířilo do celého světa a dobylo mezinárodní hitparády. Patří k nim bachata, denbo, merenque, mambo, chutney, kompas, dancehall, punta, salsa, soca, zouk a reggae.
Reggae, to je Jamajka. Tento žánr na světové hudební scéně proslavili Bob Marley a nejznámější reggae kapela všech dob, The Wailers. Reggae vznikalo na Jamajce koncem šedesátých let a předcházelo mu ska či rocksteady. Rocksteady, které bylo následníkem ska a předchůdcem reggae, bylo ovlivněno americkým soulem, největším hitem rocksteady éry byla skadba "The tide is high" od kapely The Paragons, kterou v pozdějších letech proslavila skupina Blondie. Hudební žánr ska kombinoval prvky calypsa a menta s rytmem blues a amerického jazzu. Mento je tradiční jamajská hudba, která byla nejpopulárnější ve 40.letech. Je to směsice karibských, afrických a evropských hudebních vlivů, používá evropské a africké hudební nástroje (housle, bonga, banjua). Dnes je na Jamajce velmi populární dancehall či tzv. reggae fusion, což je agresivnější a razantnější odnož reggae.
Na plantážích ostrovů Trinidad a Tobago se zrodilo calypso, které využívá rytmy pocházející ze západní Afriky. Písně jsou často improvizované a vtipné, se sexuálními narážkami, politickými a společenskými komentáři. Klíčovým nástrojem je "steelpan", tedy ocelová pánev. Otroci ji tehdy začali používat náhradou za bubny, které jim byly koloniálními vládci zakázány. Z calypsa vznikla v 70. letech 20. století forma taneční hudby soca, která je oblíbená na Trinidadu. Soca je oproti calypsu daleko rychlejší. Někde se můžete dočíst, že je fúzí amerického soulu a tradičního calypsa, tedy so-ca, tedy soul-calypso. Ovšem není tomu tak. Soca vznikla spojením hudebních tradic dvou nejpočetnějších etnických skupin, potomků afrických otroků a Indů, kteří na Trinidad a Tobago přišli za prací. Existuje také chutney soca, styl, ve kterém se objevují "západní" hudební nástroje jako kytara, klavír, bicí, a indické nástroje jako dholak, harmonium, tabla či dhantal.
Dalším z mnoha karibských hudebních stylů je compas, v kreolštině konpa, v překladu rytmus, který vznikl na Haiti a popularizoval ho saxofonista a kytarista Nemours Jean-Baptiste. Tento styl se rozšířil na Francouzských Antilách, tedy ve francouzských zámořských regionech Guadeloupe a Martinik, také ho nazývají zouk. Dnes je na těchto dvou ostrovech nejoblíbenějším tanečním stylem. Je úžasně pozitivní a chytlavý. Chcete se zaposlouchat? Pak stačí na youtube zadat kreolský název "kassav" … což je mimochodem také kapela, která měla zásadní vliv na vývoj moderní guadeloupské hudby a vznikla na ostrově Guadeloupe již v roce 1979.
A pak je tu hudební žánr merengue, který byl dokonce zapsán na seznam památek nehmotného dědictví UNESCO, a který proslavil po celém světě Dominikánskou republiku. Tento hudební žánr se odrazil ve stejnojmeném tanečním stylu, který se tančí jako párový tanec s výrazným zhoupnutím pánve, což dodává tanci smyslný charakter. Texty písní se věnují především milostné tematice, ženám, touhám, zklamání. Původními nástroji v 19. století byly tambora a guira, ve 20. století přibyl akordeon a postupně další nástroje tanečního orchestru, v současné době i elektronické. Z Dominikánské republiky pochází absolutně nejoblíbenější žánr a tanec této země, bachata, pro který jsou charakteristické houpavé pohyby kyčlí, držení volnější či tělo na tělo. Nejstarší bachata pochází z první poloviny 20. století a ještě v 80. letech byla považována za příliš vulgární na to, aby mohla být vysílána v rádiu či televizi, byla spojována s venkovským rozvojem a kriminalitou. V posledních desetiletích se transormovala a vznikly nové moderní styly bachaty, které se staly mezinárodním fenomenem.
Karibik, to je i Kuba a salsa! Hudební styl a tanec se smyslnými pohyby, který vznikl na Kubě, přičemž základem jsou rytmy původních indiánských obyvatel a rytmy, které přivezli španělští kolonizátoři a afričtí otroci. Velkou zásluhu na vývoji kubánské salsy mají především legendární muzikanti jako například Chano Pozo, Arsenio Rodriguez, Benny Moré, Cachao Lopez, Perez Prado či Celia Cruz. Většina z těchto ikon kubánské hudby emigrovala ve 40.-50. letech do USA, kde hudbu šířila. Ke kubánské salse se začaly přimíchávat rytmy jazzu, postupně vznikala New Yorks salsa, kolumbijská salsa, portorikánská salsa, L.A. salsa. Ze salsy se postupně vyvinuly i další hudební žánry jako chachachá, danzon, guaracha jiné.
Karibských hudebních žánrů je opravdu spousta. Slyšeli jste o stylu benna, soča, gombay, junkanoo, tuk, spouge, fling, punta, chumba, bolero, charanga, criolla, danzón, mambo, timba, songo, zarambo, gwo ka, bèlè, seis, guarache, extempo, kawina … ? Ať ano či ne, s námi je v Karibiku na vlastní kůži zažijete. Jedna věc je totiž pro všechny žánry společná a jistá. Jakmile hudba spustí, je zcela nemožné při jejím poslechu sedět!